Náměstí Jana Palacha

Náměstí Jana Palacha je zhmotněním harmonických urbanistických ideálů druhé poloviny 19. století. Pravidelný prostor je lemován veřejnými budovami (koncertní a výstavní síní Rudolfinum, Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, Uměleckoprůmyslovým muzeem a Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy), které z něj činí jeden z nejvýznamnějších kulturních bodů na mapě města. Pomyslnou západní stranu náměstí tvoří panorama Pražského hradu, které je právě z Palachova náměstí mimořádně působivé.

Náměstí je pojmenováno po Janu Palachovi, studentu přilehlé filozofické fakulty, který se v lednu 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci Československa v roce 1968. V jižní části náměstí jsou umístěny plastiky Johna Hejduka Dům sebevraha a Dům matky sebevraha, které na Palachův statečný a zároveň tragický čin upomínají.

Je dějinným paradoxem, že starší název náměstí – náměstí Krasnoarmějců – také odkazoval na příchod sovětské armády. Šlo však o příchod za zcela jiných okolností: právě sovětská armáda v roce 1945 pomohla osvobodit Prahu od nacistů. Název měl svůj symbolický význam, neboť právě v prostoru náměstí byli sovětští vojáci během bojů provizorně pohřbíváni. Nevyžádaná sovětská „bratrská pomoc“ ze srpna 1968 tak nejen zadusila nadějný pokus o demokratizaci československé společnosti, ale také navždy zdiskreditovala renomé, které v české společnosti sovětská armáda díky osvobození původně měla.